je kolem druhé hodiny odpoledne, sedím pod slunečníkem v restauraci,
kochám se výhledem na jezero Garda a pozoruji okolí. Přichází postarší německý
pár, dlouze přemýšlí který stůl vybrat. Po půlminutě stání mezi čtyřmi různými
stoly a dohadování se zda-li ten či onen ... nakonec muž
usedá a pokyne své o něco mladší ženě s tím, že končí diskuse, toto místo je
zkrátka TOP. (Sám nechávám místo automaticky vybrat své ženě. Ač si to
většina mužů nepřizná, ženy na dobré místo v restauraci či třeba dobré zóny v
bytě mají lepší cit.)
Postarší pár sedí a přichází naše paní servírka, jsme zrovna v nepříliš
turistickém resortu, takže spouští italsky větu, v které oznamuje že má jenom
lehký salát či zvládá připravit italský sendvič
(insalata mista o panini / bruschette). Na konci věty udělá místo tečky
otázku "inglése x tedéski" čímž ledabyle směřuje otázku na hosta,
jehož chce prověřit zda-li ovládá angličtinu či němčinu.
Starší pán spouští rodilou němčinou, ve které paní oznamuje, že by
chtěl přinést menu restaurace. Všem kolem je jasné, že italsky neovládá ani
jedno slovo. Paní opakuje původní větu, nyní pomaleji a s důrazem na slovo "SOLO" (pouze) salata, panini, bruschette...
Pán je viditelně zaskočen, chce utratit za pořádné jídlo, je v
restauraci a servírka mu říká dokola
3pokrmy, na které nemá chuť. Přemýšlí jak zareagovat, otevírá pusu a ....
nechává ji otevřenou. Jeho žena se vkládá do rozhovoru a s důrazným mávnutím
ruky na manžela přebírá konverzaci. S hrdou otázkou "pizza, pasta?" ale
nepochodí. Paní servírka nemá v tuto hodinu náladu mluvit německy, italsky
začne vykládat že kuchyně teď zvládá pouze studené pokrmy, nic náročného a
ukazuje na hodinky s intonací na slova "siesta" a "{kapíši}"?
Oba turisté nyní nechápavě koukají na sebe, v očích se jim značí
stejná myšlenka... "restaurace která nemá jídlo je divná". S hrdinným
"danke, aufwiedrsehen" vstávají a odcházejí. Nyní vypadá zaskočeně
servírka....
V tuto chvíli mne napadlo, že takovouto scénu nevidím poprvé, byl jsem
svědkem podobných situací v německém, anglickém či českém jazyce. A tehdy mi
zablesklo, že spousta turistů v Itálii nemusí pochopit italské zvyky a pokud je
někdo neupozorní či si nepřečtou v průvodci - může to být i nepříjemné.
Závěrem: (nejen) v Itálii od cca 13:00 do 15:00 platí siesta, tedy
doba odpočinku. Může se nám to zdát divné, nicméně je to prostě zažitý zvyk -
po obědě je třeba trochu oddychnout. Zvyk siesty určitě více dodržují na jihu,
směrem k severu se může stát, že najdete obchod otevřený či restauraci, která
vám uvaří.
Zejména v restauracích na svých výletech na toto dejte pozor, jíst
po 13té hodině se nemusí vyplatit a můžete zůstat hladoví. V některých
restauracích vám udělají něco ze studené kuchyně, většinou zůstává obsluha, jež
vám přinese kávu, nealko a teoreticky zvládne udělat sendvič, bruschettu či
něco lehkého. Tady záleží na restauraci, většinou to ale nebude nic z teplé
kuchyně.
Siesta platí pro většinu obchodů a firem v Itálii. Sami v cestovní kanceláři
pokud potřebujeme něco ověřit kupříkladu na hotelu, víme že málokdy nám v
Itálii v době mezi 13-15:00 někdo vezme telefon či odpoví na email.
Toto vlastně platí i pro příjezd na ubytování. Mezinárodní standard
pro příjezd na hotel je po 14.hodině. Toto samozřejmě platí i v Itálii, nicméně
sám jsem kolikrát zažil, že na voucheru je napsáno "příjezd po
14.hodině" ale na místě na recepci visí cedule se značkou "zavřeno - siesta
do 16:00".
Může vám to být třeba nesympatické, obzvlášť z hlediska turisty je to
leckdy nepříjemná věc, s kterou je třeba počítat, ale řekněme si... nebyli
bychom třeba u nás, v Čechách na sebe příjemnější, kdybychom si sem tam, s
kolegy z práce po obědě zašli zahrát karty do místní kavárny?
Žádné komentáře:
Okomentovat